Ferrari 355 Berlinetta

Co se produkce Ferrari týče, není 355 nijak vyjímečný model. Jedná se o nástupce 348, oproti níž má ale její V8 podstatně vyšší výkon. Objem byl navýšen z 3,4 na 3,5 litru, přírustek výkonu má však na svědomí především ventil navíc na každém válci. A právě spojením těchto dvou faktů vzniklo i označení 355, tedy 3,5 l motor + 5 válců na ventil.

Jak jsem již zmínil, v rodokmenu Ferrari je Berlinetta řadovým členem. Od roku 1994 do roku 1999 jich z továrny v Maranellu vyjelo 11273. Ale i tak - je to Ferrari, je červené, má hřebce na kapotě a já ho chci osedlat. Pokud se do něj dostanu.. Najít kliku není úplně sranda. Vlastně mě 355 donutila pokleknout na jedno koleno, sklonit hlavu a podívat se jí pod… pod tu hranu na dveřích, která je tam kvůli proudění vzduchu do nádechu před zadním kolem.

Nasedání není asi potřeba nějak extra rozvádět, nastupuje se stejně jako do většiny supersportů. Žádné záludné nástrahy nemá, prostě si sednete skoro na zem. Sedák je až překvapivě pohodlný, nebude problém v něm vydržet více dní. Proč více dní? Protože spolu vyrazíme do Itálie! Konečná stanice: Passo dello Stelvio.

Takže nastartovat a jedeme. K tomu nastartování bych se teda rád vrátil. Sice mě během cesty čeká ještě několikrát, ale určitě ne dost na to, aby mě omrzelo. Ten zvuk, ten pocit, ta vůně spáleného benzínu… zkrátka nepopsatelné.

Vyrážím směrem na Vídeň a pak dále na Gross Glockner. Cesta je klidná, v nižších otáčkách si V8 klidně vrní a čeká na svou příležitost naplno se projevit. Na to je ale čas, není kam spěchat. Ubytování jsme si domluvili v Taksenbachu. Mám s sebou doprovod ve druhém legendárním autě, o tom ale jindy. Okolí Gross Glockneru je úžasné, cíl to ale není a tak hned ráno sedáme do aut a pokračujeme. Venku je ještě ranní opar, nemohl jsem se ale dočkat, až zase otočím klíčkem v zapalování. Na tváři se objeví úsměv, všechno je v pořádku, můžeme pokračovat.

Nevyrážíme ale přímo do průsmyku Stelvio, bereme to trochu oklikou přes Varese, kde máme v plánu se zdržet. Jednak je zde krásná příroda, okolí jezera je přímo kouzelné, ale hlavně je v této oblasti hodně sběratelů automobilů a motocyklů. Cestou zastavujeme jen v Brunicu na oběd a samozřejmě na benzinových pumpách. To je taková nedílná součást této cesty. Do Varese jsme dorazili o něco později, než bylo v plánu. Podařilo se nám zabloudit a prohlédnout si Milán jinak, než jsme původně čekali. Po celém dnu za volantem musím konstatovat, že 355 není supersport určený na závodní okruh, ale opravdu příjemné auto na delší cestování. V kategorii supersportů, sedmičkové Bávo to taky není.

Ve Varese jsme strávili dva dny. Kratší projížďky po okolí jsme střídali s návštěvami místních garáží. Kde všude jsme vlastně byli ani přesně neřeknu, ale tak námátkou jsme viděli například F40, 360M, F430 Scuderia, M3 E30, Diablo, Giulietu, spoustu starých Alf, nespočet pětistovek, nějaká Maserati, Bugatky a další skvosty.

Den čtvrtý a my startujeme konečně do finální destinace před návratem. Abychom si ale legendární Stellvio užili naplno, ubytováváme se ještě v Bormiu a do průsmyku se vydáváme až další den. Nejprvě zastavíme nahoře, jdeme si užít výhled. Mám husí kůži, tenhle pohled jsem dosud znal jen z televize a fotografií. Úžasné, plní se mi sen, v kapse tisknu klíče od Ferrari!

Tady konečně můžu vypustit všechny koně z maštale a využít V8 naplno. První průjezd je samozřejmě opatrný, s každým dalším si ale dovolím přidat. Tu a tam se mihne jiný supersport, většinou je však cesta volná. Klidné předení motoru se proměnilo v nespoutaný řev. Ručičky na palubovce neustále a velmi rychle mění svou polohu. Otáčkoměr, tachometr, stav paliva… Nechci přestat. Každé přeřazení doplňuje kovové cvaknutí řadící páky o kulisu řazení. Podvozek je přirozeně tuhý. Auto drží jako přilepené, jen když na výjezdu z ostrých zatáček prudce přidám, zadek se utrhne. 355 je ale dokonale čitelná a tak z toho nemám vůbec strach. Naopak se snažím držet ji ve smyku co nejdéle. Nepřekonatelný pocit a nejlepší den mého života! Možná je to jen řadové Ferrari, ale vůbec není obyčejné. U Ferrari není potřeba soustředit se jen na výroční kousky, limitované edice ani okruhové speciály. Závodní duši mají všechny a Berlinetta je toho důkazem. Má mouchy, každé auto z Maranella je má. Ale je to o emocích a těm se vám za volantem dostane dosytosti. Od slz přes úsměv až po šílenství, poznáte zde zcela nové druhy emocí a nikdy na ně nezapomenete. Budete to chtít zažívat znovu a znovu a až o tom budete vyprávět, nebo jen osamotě vzpomínat, budete se usmívat. Jako teď já.

Večer se ještě vracíme na hotel do Bormia, abychom si odpočinuli před ranní cestou domů. Pan domácí ví, kde jsme byli a vítá nás s usměvem. “Ale ráno vám to nejdřív zdechlo,” připomíná. “No jo, byl jsem lehce nervozní,” přiznávám. Kdo by ale před takovým dnem nebyl?

Celou galerii naleznete na našem Facebooku